Rok se sešel s rokem a dostal jsem opět  pozvánku od  našich přátel z Aeroklubu Tábor  na  akci, která se stává pomalu tradicí pro všechny milovníky motorového kluzáku L-13 Vivat. Letošní již v pořadí pátý ročník akce vyšel na datum 5.-6. 9.2015.

Jako perličku pořadatelé vymysleli vedle tradiční navigační soutěže další disciplínu „Memoriál brig. gen. Karla Mareše“  - a tou bylo přílet na letiště a přistání v deklarovaném čase, Což  se nám moc nepovedlo vzhledem k tomu že  po startu z našeho letiště  jsme  měli vítr  v zádech  o rychlosti 40-50 Km/h. Takže ačkoli naše rychlost vzdušná rychlost byla něco málo kolem 100/km  směrem v Táboru jsme pelášili rychlostí blesku J, nakonec to bylo znát  i na výsledku  ačkoli  jsme  si udělali přibližně  20ti minutové zdržení  na  Orlické přehradě a kochali se  přírodou pozdního léta.

Po příletu na  místo určení  a  zarolování na  stojánku byla obligátní prezentace zakoupení  triček s logem letošní soutěže  a  přivítání se s ostatními účastníky  a  hlavně  pořádajícími členy  AK Tábor. Poté následovalo  ubytování letos oproti minulým ročníkům jsme  si zamluvili luxusní noclehárnu v místní unimo buňce.

Posilněni gulášem jsme  se  s ostatními členy  posádek sešli v místním hangáru  kde  probíhal předletový brífink  na  navigační soutěž. Letošní startovní číslo bylo 9 a  jak se ukázalo bylo naše  šťastné. Letěli jsme  přibližně  1,5 hodiny  po prvním startujícím. Oproti loňsku, kdy jsme měli malý defekt na pneumatice ocasní ostruhy, letos probíhalo vše  v klidu narolování na  start  a  vzlet … nasazení na  kurz a  jdeme na  to … mapa na koleni prst  sleduje  kurzovku ... stopky … a ejhle … na prvním rameni ani jedna  fotka … no asi to tak má být , leč  opak byl pravdou . V tomto duchu ubíhala i další část mapy, ale přece jenom čas od času jsme našli nějakou tu správnou fotografii a zakreslili její polohu do mapy.

Po hodině  letu se  před námi objevilo  Táborské letiště a  stopky  ukazovaly  vcelku slušný čas  a  průlet  cílovou páskou  jsme  trefili na 4 sekundy. Následovalo zařazení do okruhu  a  přistání na  vytyčený deck. Snažili jsme se  všema čtyřma  rukama  a  přistání nás  stálo 100 trestných bodů. Pak následovalo už  jen zarolování na stojánku a  spěchali jsme  k rozhodčím na  vyhodnocení. Sami jsme  netušili , že budeme  překvapeni…

Po příletu poslední posádky  následovala  krátká pauza a  další brífink na  to na  co se  všichni Vivatáři těší celý rok … let ve velkoformaci nad městem Tábor. V předchozích letech se létalo v rojích a letos malá změna byly boxy. Naše místo bylo jako číslo 2 v druhém boxu. Vivatům se  začaly  roztáčet  vrtule  a  celá řada se vydala  na  dráhu  30 kde  se  řadilo do boxů pro hromadný  start. Když  první čtveřice  pohnula  koly  svých hlavních podvozků , dáváme plný plyn a  stádo naších 68 koní nás  popostrčilo dopředu  a  jako druhá  čveřice se zvedáme  od  travnaté runwaye. Protože všichni známe  síly  našich strojů  chvilku trvalo než  jsme se  srovnali do jakési takési formace a  majestátně  zatměli oblohu nad  městem kališníků.

Po přistání  a  vyrovnání  jsme  ukotvili  letadla na ploše  a  čekalo nás  vyhlášení soutěže. Naše  překvapení bylo když  vyhlašování bylo od posledního místa a my stále nebyli vyhlášeni. Nakonec jsme se  dočkali a obsadili jsme nečekané 4.místo

Pak už  jen zlatý hřeb večera  … výkruty  60ti kilového čuníka  a  zlatavý lahodný mok tekoucí proudem. Večírek se  rozjel do úžasné atmosféry a  do postelí jsme se  dostali drahně  po půlnoci.

Druhý den ráno jsme  se připravili na  odlet, v místní klubovně naplnili žaludky výbornou snídaní rozloučení se  a odchod  k letadlu. Po naložení bagáže  předletová příprava  …prostě  rutina … odpojovač, hlavní vypínač, magneta  …… startér  …… a ejhle …chladná noc zrovna nebyla to pravé pro naši baterii. Nevadí zkusíme ho nahodit ručně jako v dobách prvních strojů. Bohužel ani to nevedlo k úspěchu. Nicméně  pohotovostní vozidlo AK Tábor  přispěchalo na pomoc se startovacími kabely a opět předstartovní procedura  … vrtule se točí, startér se hřeje  palivo teče z přepadu proudem, ale Mikron stále nechce  běžet. Po dvouhodinové snaze o nastartování jsme Vivátka přitlačili do hangáru pro kontrolu svíček. Místní náčelník po pohledu na první vyndanou svíčku prohlásil  : „No to vám nikdy nechytne ,máte velký odtrhy“ a  měl pravdu … sáhl do šuplíku a podal 4 krabičky s novými svíčkami. Po jejich namontování  si Mikron dal říci a naskočil okamžitě. Chomutovská posádla nezklamala a po loňské opravě  prasklého kola jsme pro změnu opravovali zapalování.

S radostí jsme ani motor už raději nevypínali, naskočili do kokpitu a rozjeli na práh dráhy 30, start levou zatáčkou do povinného průletu, kolem věže zamávání a nasazení k domovu ……… tak snad zase za rok kamarádi...

Toliko  troška  zážitků z akce naší posádky na 5tém ročníku Vivat Tour 2015 Tábor.